Plemena psů
Plemena psů byla vyšlechtěna z prapůvodního předka všech psů, vlka. Kdy přesně začal cílený chov lze jen těžko určit, ale mohlo to být dokonce i dříve než před 3 tisíci lety. Plemena psů se od sebe liší zejména fyzíckými (délka a barva srsti, velikost, postava) a povahovými vlastnostmi. Variabilita ve velikosti a stavbě těla stejně jako v povahových vlastnostech mezi jednotlivými plemeny psa domácího je naprosto unikátní. Mnohonásobně převyšuje variabilitu všech ostatních domestikovaných i volně žijících druhů živočichů. Vždyť nejlehčí plemeno (papilon, čivava, 1,5kg) může být až 46krát lehčí, než nejtěžší (neapolský mastin, dánská doga, 70 kg ). Stejně tak škála barev i typů srsti je u ostatních živočišných druhů nepřekonaná.
Aby jednotlivé populace jedinců byly právoplatně uznány jako plemeno, musí jejich chovatelé požádat o uznání Fédération Cynologique Internationale (FCI), mezinárodní organizaci se sídlem v Belgii, koordinující a kontrolující chov čistokrevných plemen psů. Od r. 1911 až do současnosti bylo uznáno 347 psích plemen. Plemena psů jsou rozděleny podle FCI do 10 kategorií.
Vzhled jako důležité kritérium začal hrát svou roli až později. Dámy z vyšších společností si oblíbily psíky extrémně malé, většinou s dlouhou srstí a samozřejmě přítulné. Například psík Marie Terezie (1717-1780), který je vypreparovaný v muzeu ve Vídni, má kohoutkovou výšku do 26 cm a vážil zřejmě jen 2,5 kg. Na sametovém polštářku, na kterém leží v muzeu, jistě strávil i většinu svého života.
O malých plemenech psů jsou známy ale i mnohem starší údaje, z období řecké antiky. Psi menšího vzrůstu jsou původní, a velká plemena vznikla až cíleným chovem o mnoho později.